LOK-o TOUR 2026. Nekončící update Bedřichova
Během cest na revize obřího prostoru mapy Lokotky v okolí Bedřichova, táhnoucího se od údolí Černé Nisy až po Kristiánov, bylo dost času přemýšlet. Návrat na místa, kde jsem se snažil před čtyřmi až šesti lety byl opět v mnohém poučný. Pokusil jsem se myšlenky letící hlavou nějak zachytit. Věřím, že pro orienťáky to může být návodné, a navzdory délce i k dočtení. Všechny ukázky jsou jen ilustrační pracovní mezistádia z OOM.
Úskalí prostoru spočívá v různé intenzitě balvanů, od naprosto extrémních míst ve svazích kolem toku Černé Nisy, přes placaté „Švédsko“ s bažinami kolem Nové louky, až po obvyklý jizerskohorský divoký les s borůvčím a volně povalujícími se šutry, balvany či jejich hnízdy kolem Bedřichova nebo na Kristiánově. Některé balvanovité pasáže na Černé Nise jsou pro použití na OB už místy hraniční, a stejně tak jsou náročné na optimální zmapování a na čitelnost. Těžko čekat, že na tuto extrémní oblast půjde nastavit úplně stejný metr jako na zbytek prostoru. Chce to najít zdravý balanc. Složité krasové terény, např. ve Slovinsku, bývají také nakreslené hodně černě. Debata je právě o té míře, ustát srozumitelnost a použitelnost. Vše se ale dá dobře zmapovat, a pak lze i dobře použít – zvlášť když jde o takto krásný, divoký les.
Většina mapy vznikala v období 2017–2021, něco ještě 2022 a 2023. Asi půlka v současnosti zmapovaného prostoru 10 km² pochází od Romana Horkého, Josefa Borůvky a Matěje Klusáčka, z doby do roku 2018. Zbytek (včetně údolí Černé Nisy) jsem dělal já a už v letech 2020–2023 jsem i Romanovy a Pepovy části v různé intenzitě revidoval. Když se dnes podívám na naše někdejší úsilí, vidím, jak výrazně se mapování od té doby proměnilo. Především směrem k mnohem větší pečlivosti kresby, k preciznosti, ale též k úspornosti ve vyjádření vrstevnic i porostů. Celkově k výraznější generalizaci, ale zároveň také k většímu důrazu na co nejlepší vyjádření podstatných momentů.
Dostat mapu nakreslenou digitálně před pěti až osmi lety do stavu odpovídajícího požadavkům současnosti vyžaduje odhodlání a finance k zásadním, časově náročným zásahům. Dosavadní stav nelze jen donekonečna konzervovat a oprašovat. Je to zdánlivě neviditelné úsilí, aby to, co už jednou nějak zmapované bylo, dopadlo lépe, srozumitelněji. Původní kostrbatá kresba dnes prakticky zanikla. Vrstevnice jsou kromě Královky už přepracované, výrazně vyhlazené. Nestačí vytřískat body, je potřeba natahat nové, klidnější beziéry a soustředit se na podstatný detail. Zbavit se přehnané roztřesenosti linií z počátků digitálního mapování. Černá dál postupně prochází přehodnocením. Nerevidovatelnou tříšť nasekaných porostových prvků bylo třeba upravit s ohledem na min plochy. Stará kresba porostů je peklo. Technicky, ale i množstvím změn. Úsečky, spousta zbytečných bodů, různé nenapojené hnusárny a nelogičnosti v kresbě. Ale nejen provedení je problém. Za tři až osm let je porost v horském lese na řadě míst už zkrátka úplně jinde. Světle zelená odrůstá, světliny zanikají, nálety se naopak zvětšují a houstnou. Situaci navíc výrazně změnila těžba a probírka. Většina původní kresby porostů je na smazání nebo úpravy znamenají spoustu editací. Po těžbě se vyrojilo množství průseků, které je potřeba všechny znovu nachodit (350 nových objektů průseků revizním symbolem, plus změny stávajících). Probrané, dříve obtížně průchozí hustníky vyjevily různé chybějící šutry a jiné záležitosti. Revize je v tomto úporná práce. Mapa se posunuje k aktuálním standardům, ale trvá to, jako obvykle mnohem déle, než jsem doufal. Nestačí to zkrátka jen tak nějak projít.
Nemyslím si, že jsme před lety odvedli práci špatně. Snažili jsme se všichni nejlépe, jak jsme dovedli. Mapa byla vesměs velmi dobře prochozená, ale ani to automaticky nezaručuje ideální stav. Mapování se neustále vyvíjí, nejen s lepším hardwarem eliminujícím poziční chyby. Zvyšují se požadavky na čitelnost a kresbu. Jizerky jsou top terén. Vážím si výsady, že jsem dostal možnost je mapovat. Snažím se ji nepromarnit a doručit co nejlepší výsledek. Poučený třeba i tím, co jsme mezitím dělali na velké akce ve Švédsku (O-ringen 2026) či v Katalánsku.
Co tedy čekat? Především lepší vrstevnice, jak v hlavních rysech, tak v detailech, v nábězích do skal atd., a více vyhlazené. V mapě budou jasně identifikovatelné kameny (kámen na kontrolu je kamenem ze všech stran, nejen zespodu), ale zároveň v mapě nebudou kameny ani chybět. Obecně jsem spíš ubíral tečky kamenných polí a překvapivě dost přidával jednotlivé kameny, hlavně v jednodušších místech po probírce jich dost vylezlo. V brutálních místech se ale do mapy vejdou jen ty opravdu velké. Trojúhelníky jsou balvanová pole – výrazný problém, který se těžce překonává. Kamenné pole tečkami není pár menších kamenů mezi nimiž lze proběhnout (takových je v lese plno), ale výrazná oblast s množstvím kamenů, v nichž se běží obtížně. Porosty budou více zcelené, s ohledem na minimální plochy.
Generalizaci jsem v letech 2020–2021 vyřešil místy nesprávně – alibisticky. Menší balvany jsem občas dal jednotlivými tečkami kamenného pole. Jenže to nejsou kameny pod nohama, plošná kamenná pole. Jsou to objekty, které je třeba řešit v návaznosti na okolí. Buď je úplně ignorovat v rámci generalizace, nebo nakreslit (čitelně) symbolem kamene. A když je jich moc, tak opravdu dát buď kamenným polem (větší oblast s hustě rozházenými menšími kameny), nebo trojúhelníky (balvanové pole) – když přes kameny a balvany běžec stěží leze a jednotlivě je nejde kvůli místu vymapovat. V mapě občas ve volnějších rovinatějších pasážích jednotlivé dost výrazné kameny chyběly a nebo byly kreslené jen tečkami kamenných polí. Nevedlo to ve finále příliš ani k odlehčení černé, ale spíš ke zmatení. Myslím, že šlo o nesprávné použití symbolu kamenného pole a setkávám se s ním v českých poměrech i na jiných mapách – naznačit několika málo tečkami kamenného pole daleko od sebe, že se tam něco malého děje. Sami mapaři jsme si tak ale tuzemskou o-komunitu v minulosti vychovali.
Koleje vyjeté po těžbě jsou kreslené průseky. Když v nich leží větve po těžbě a běží se po nich hůř než vedle lesem, podkládal jsem je světle zelenou. Cesta a pěšina by měla mít udusaný podklad, jasné těleso, musí být zřetelná i při přebíhání kolmo. Pidi pěšiny od turismu jsem vesměs ignoroval – v mapě je plno jiných výrazných černých objektů. Rozhraní porostů bylo nadužívané, eliminoval jsem. Shluky balvanů ve svahu byly někdy kreslené jako překonatelný skalní sráz, toto jsem upravoval na bodové symboly balvanoveho pole (trojúhelníky, v kontextu okolní černé). V Jizerkách často nejde o srázek, ale o k sobě zdrclé balvany. Zespodu sice vystupují trochu víc než seshora, ale i při náběhu seshora se zvedají proti běžci nahoru.
Hodně velké žulové balvany s výraznými rovnými hranami jsem snažil vykreslit tvarem (spíš čtverec, obdélník, trojúhelník), zvlášť v 1:7 500 už to dost vynikne a pomůže pochopit komplikovaná místa (co je v náběhu do složitého místa největší, nejvýraznější). Tyto balvany také někdy nutně neleží na výrazném vrstevnicovém tvaru. Pokusy kreslit je v minulosti např. volně pohozeným symbolem nepřekonatelného min srázu vypadaly v těchto situacích nesrozumitelně a přiblble (skalka volně, nezřídka v příliš ostrém úhlu na vrstevnice).
Porosty jsem se snažil spojit, zjednodušit. Dal jsem pryč nadužívané a dnes neexistující hranice porostů. Tříšť světlinek jsem výrazně eliminoval. Chybějící strom nebo na slunci svítící mech 5 × 5 m není v horském lese pidisvětlina. Potíž můře představovat bílý les. Někde jde o „hnědý“ smrkový les, který místy přechází v opticky hustý les. Někde je vysoké boruvčí. Někde jsou větve, víc větví, méně větví. Když bylo větví hodně a zpomalují běh, použil jsem jednoduché šrafy. Hodně nerovná „kupkovitá“ místa kde se téměř nedá běžet jsem znázornil rozbitým povrchem. 100% zelenou čárku (hedge) jsem si dovolil použít na výraznou linii velkého padlého buku, který nelze přeběhnout. Jak se mění přístup k péči o les, stále více takových padlých buků je ponecháváno ležet, aby vytvářely příznivé zázemí pro jiné mikroorganismy. Pro běžce představují výraznou překážku a také orientační bod.
Je mi jasné, že ani touhle verzí se vývoj nezastaví a pohled neustrne. Věřím ale, že červencové LOK-o Tour bude krásné a přinese jako vždy parádní jizerskohorský OB zážitek. V lese vzniklo několik pasáží proměněných těžbou, ale i v těch lze běhat, a vedle nich zůstává pořád veliký souvislý prostor parádního jizerskohorského lesa, náročného technicky i fyzicky. Podstatné mi připadá také to, že na mapě bude zas možné běhat a trénovat na úrovni moderního OB poloviny třetí dekády 21. století a „Švédsko v Jizerkách“ bude dál orienťáky bavit, i když les místy kouše.
