LOK-o TOUR 2022: Tisíc slov k mapám
Od posledního LOK-o TOUR, přeloženého kvůli pandemii na září 2020, uběhl víc než rok a půl. Za tu dobu jsem měl možnost rozšířit mapu v okolí Bedřichova o nové, moderními technologiemi zatím nezmapované partie ve stráni pod Prezidentskou chatou a také v údolí Černé Nisy. Jedná se většinou o velmi technické, místy až extrémní oblasti, které jistě jeden závodní víkend nevytěží. Dříve než běžci vyrazí na konci července 2022 do lesa, rád bych předeslal pár slov k tomu, na čem poběží. Protože poběží se mnou. S mojí mapou v ruce. A já bych si moc přál, aby je to s ní bavilo.
Bedřichov se pro mě stal víc než zakázka. Mapa, kterou nakreslím a bude dál žít svým životem v rukou zadavatele. Těch dnes už asi 10 km² lesa jsem si vzal za své. Strávil jsem tam už možná nejvíc času ze všech map, co jsem kdy udělal. Pár měsíců před LOK-o TOUR 2020 šlo o konverzi již tehdy poměrně velké mapy do ISOM 2017-2, o domapování kousku a o rychlou aktualizaci. A také o boj s čitelností, který jsem tenkrát ještě úplně nezvládl. Od té doby mě Jizerky vycvičily. Nejen Jizerky. Také systematická spolupráce s Vojtou Peterkou, který, spolu s Vojtou Melicharem, Standou Bradáčem a dalšími otevřel tyto krásné prostory pro současný orienťák. Společně se snažíme dál a dál usilovně hledat pro OB v Jizerkách optimální nastavení. Věřím, že na letošních mapách to bude vidět.
Mojí snahou bylo zbavit se optiky chodícího mapaře, zoomujícího komfortně v telefonu. Chci být v nastavení závodníka, bojujícího v podmáčené podložce, v borůvčí po kolena, ve spoustě šutrů. Snažil jsem se podat technická místa tak, aby z mapy bylo jasné, co je nejvýraznější. Na co lze běžet. Vytáhnout podstatné terénní tvary. Černou redukovat na únosnou mez. Naběhnete-li ve svahu do změti kamenů a skal, chcete se chytit. Rozlišit hned, který kámen je největší, která skála má jaký tvar. Kudy to půjde a kudy těžko. Největší nepravidelné balvany jsem se snažil kreslit tvarem. Využít naplno pro OB technická místa jako je údolí Černé Nisy lze spíš v měřítku 1:7 500 nebo 1:4 000 než 1:10 000. Každé z těchto měřítek vyžaduje odlišný přístup.
Jak tedy číst letošní mapy? Já doufám, že normálně. A že to půjde lépe než 2020. Prošel jsem většinu poděděného prostoru kvůli aktualizacím a sjednocujícím revizím. A další části jsem nově zmapoval. Na řadě míst jsem ubral černých trojúhelníků balvanových polí. Ty jsou použity opravdu jen na balvanová pole – na rozeznatelná místa, kde přelézáte velké šutry nahrnuté velmi blízko u sebe. Po čem lze jakš takš přeběhnout, tam jsou černé tečky. A šetřil jsem jimi. Na mnoha místech mezi skalami a kameny jsem tečky tak dlouho ubíral a testoval na nátiscích, až tam nezbyly žádné. Pod nohama je pocítíte, ale zároveň potřebujete z mapy vyluštit, ke kterému výraznému černému objektu běžet. Pod nohama máte zkrátka Jizerky.
Porosty jsou samostatný příběh. Udržovat aktuální vegetaci na 10 km² převážně horského, hospodářsky využívaného lesa, vyžaduje určitý morál. Přenesl jsem chtě nechtě do Jizerek spíše detailnější lenhartovské vidění vegetace. Ale usilovně se snažím ho potlačit a být co nejblíže ISOM 2017-2. Malé semiopeny, které jsem podědil nebo dříve i sám vyrobil, jsem překlopil do 50% žluté. Světliny menší než předepsaných 15×15m budou minimálně ve světle zelené s ohledem na čitelnost kreslené 100% žlutou. Malé zelené kolečko je nejčastěji výrazný vegetační objekt (hustníček). Ve výjimečných případech, kde nebylo místo, může být takto kreslený i výrazný strom. Nejčastěji buk. Těch je v lese hodně. Mapovány jsou tam, kde mají orientační smysl a lze je za běhu rozlišit. Vývraty jsou mapovány selektivně. Jen velké a jen v místech, kde mají orientační význam. Jsou tam, kde by měly pomoct.
Mám-li tipovat nejpravděpodobnější výtku, sázím na klasifikaci průběžnosti. Bílá není všude stejná bílá. Někde jste v hnědém smrkovém lese, někde pod velkými buky a někde (většinou) v borůvčí. Čistý les zpomalí běh o 0–20%. Světle zelený hustník snižuje průběžnost na asi 60%–80% normální rychlosti. Ve střední zelené jde už o velmi pomalý běh až chůzi, průběžnost zde klesá na asi 20–60% normální rychlosti. Plná zelená znamená neprostupnou kleč nebo prodírání. Při použití zelených jsem snažil zohlednit větve na zemi. Hustník se šrafy neexistuje. Někde je sice lépe vidět, ale průběžnost je špatná. Obecně jsem se snažil tlačit porosty směrem dolů, tj. co to šlo nechávat bílou. A raději držet světle zelenou, než plošně střední. Občas se toto ukázalo jako až příliš optimistické, progresivní vidění. Po probíhání jsem na několika místech opticky řidší světle zelenou s větvemi na zemi zas pokorně vrátil na středně zelený hustník. Větve bodají a překračovat je bolí. Nálety jsou mapovány jen výběrově. Příliš malé fleky podle klíče do mapy nepatří. Když mezi nimi lze v lese snadno proběhnout, je to bílá. Na některých místech, kde mají náletové hustníky zásadní vliv na dohledávku, jsem neodolal a v mapě je najdete.
Oblíbená diskuze (nejen) v jizerskohorských terénech je kupka vs. kámen. Vzpomínám na debatu s norským delegátem Kjellem Blomsethem nad mapou před SP v Liberci 2011. „Toto není kupka“ byla jeho nejčastější výtka. Očekával výrazný, za běhu jednoznačně identifikovatelný terénní objekt. Kritériem je velikost a tvar: Snažím se, aby kupkou byl kreslený dostatečně výrazný terénní prvek, na který lze vyběhnout. Může mít hliněný nebo i kamenný základ. Může to být i výrazný, veliký placatý kámen. Ne ale kámen porostlý nahoře mechem, který se proti běžci od země klene směrem ven a není jak se na něj vyškrábat, přestože z dálky z některé strany opticky splývá s porostem na zemi.
Mapování je permanentní mentální vývoj. Máme ISOM 2017-2, ale požadavky na mapy v souladu s ním se stejně rok od roku posunují. Podoba map chtě nechtě určuje možnosti využití orientačně zajímavých momentů terénu, formuje stavitele i závodníky, a ti zase dávají nezbytnou kritickou zpětnou vazbu mapařům. Žádná mapa není dokonalá, ale myslím, že se mapy stále zlepšují. Jizerky jsou specifický, běžecky i orientačně náročný terén. Moje meta mapaře nemůže být jiná, než zvládnout ho na jedničku. Lokotce přeji, aby to posoudilo tisíc účastníků a já doufám, že mapy obstojí.
—
20. 7. 2022
Ladím mapu po nátiscích. Vypadají dobře, ale prostor pro zlepšení tam samozřejmě je. Naštěstí mám k ruce experty nejpovolanější, Radimse a pana profesora Krtičku v mapovací skupině Vojtíškov. Je to strašně jednoduché, stačí si otevřít ISOM a přečíst specifikaci. Jít až na dřeň, nebo to vyřešit nějak kompromisně? Kompromisně. Co nejblíž ISOMu. Aspoň na co nejlepší čitelnost. Černá a hnědá dobrý. Stovky červených bodů jsem už dříve zhasl. Zato minimální plochy porostů. To je masakr. Zbavit se českého vidění. No další kusy co budu mapovat budou zase čistší, dokonalejší. Říkám si jako obvykle. V 7,5 to bude fungovat mnohem lépe uklidňuji se. Už jen přejít v těchto typech terénů komplet na 7,5. Anebo nechtít za každou cenu vyždímat jedničku. Přemýšlím, kde leží hranice normálnosti. Každý je má asi jinde.
