Mapování pokračuje, web o mapování postupně ožívá
I loni se navzdory pandemii a kůrovci mapovalo a to především díky odvaze a entuziasmu domácích klubů pokračovat a smysluplně rozvíjet další projekty, za což všem moc děkuji. Nakonec tak ožívá i tento webový skanzen s prezentacemi mapařských výstupů, k jehož kompletnímu předělání se chystám(e) již několik let. Je to dlouhý a pomalý boj s předěláním webu do šablony, na koleně, bez potřebných technických dovedností. S pochybnostmi, má-li vůbec cenu do nového formátu vracet archiv, případně co z něj. Staré záležitosti jsou už jen nostalgie. Retro. Spíš by bylo potřeba sdílet věci aktuální. Co vzniká a také jak. Budeme. Ale chce to čas.
Možnost být v lese se od loňska snažím vrátit orienťáku i tím, že jsem se stal krajským kartografem Libereckého kraje. Mám pocit, že jsem se tak zařadil po bok ostatních srdcařů, kteří dávají orienťáku smysl, ať už jako trenéři, pořadatelé či funkcionáři. Třeba se i tyhle webové stránky podaří časem přetavit v něco aktuálnějšího, v opravdovou mapařskou kuchyni.
Loni na jaře se mi podařilo po dlouhé době udělat i dvě sprintové mapy, v Hrádku nad Nisou a v Chrastavě. Lekce sprintového klíče. Pohodové mobilní mapování v Open orienteering mapper, s okamžitou kontrolou nad tím, co lze či nelze do mapy dostat. Dost mě to otesalo, srovnalo. Během dubna a května 2021 jsem udělal společně s Radimsem mapu na M-ČR na middlu a ČP ve Vojtíškově, v krásných horských terénech v Jeseníkách. Radims mě vybičoval jít se občas po mapování proběhnout. Kupodivu to šlo. (Díky.)
Také ve všech dalších měsících roku 2021 až do konce listopadu jsem mohl mapovat, střídavě na Ještědském hřebeni a v Jizerkách. Na obou místech jsem měl možnost udělat krásné kamenité pasáže, které budou pro OB zpřístupněné vůbec poprvé. Nově zmapované části Jizerek v červenci 2022 na LOK-o Tour. Ještědský hřeben se připravuje na veteraniádu 2023. Práce v extrémně kamenitých a suťových terénech byla výzvou především co se týče čitelnosti. Udělal jsem také řadu sjednocujících a generalizujících revizí (slovo generalizující zní při pohledu na některé mé starší mapy opravdu neuvěřitelně). Proces pročištění map byl velmi poučný a posunul mě dál.
Možnost být v lese se od loňska snažím vrátit orienťáku i tím, že jsem se stal krajským kartografem Libereckého kraje. Mám pocit, že jsem se tak zařadil po bok ostatních srdcařů, kteří dávají orienťáku smysl, ať už jako trenéři, pořadatelé či funkcionáři. Třeba se i tyhle webové stránky podaří časem přetavit v něco aktuálnějšího, v opravdovou mapařskou kuchyni, což je oblast, která mě nepřestává bavit.
Začátek roku po zimě je pro mě vždy mentálně náročný. Zima je pro mapaře ve Střední Evropě období ekonomické nejistoty a ani letos, po dvou napjatých covidových letech, neskýtá současná globální situace mnoho důvodů k optimismu, naopak. Ve světle zdrcujících událostí na Ukrajině mám pocit, že veškeré aktivity ve volnočasových sektorech, v nichž se pohybuji, jako je kultura, výzkum či sport, jsou tak nějak zbytečné. Ba co víc, tváří v tvář tomu, co se děje, mám pocit, že tyto činnosti působí až nemístně, nedostatečně angažovaně, tak nějak nepatřičně. Bojuji s tím. Snad další dny a týdny přinesou zlepšení, a ruku v ruce s ním přijdou i myšlenky na jiné než ryze existenční záležitosti, třeba i myšlenky na orienťák, s ním spojené mapy a radost z jejich vzniku.
