Rasova rokle

Český pohár štafet (B), Česká liga klubů (B), 15. 9. 2019

Rasova rokle byla moje první mapa udělaná v OpenOrienteering Mapperu na mobilu. Na jaře 2019 jsem si pořídil Samsung Galaxy Note 9 se žlutou tužtičkou a posunul se na úplně jinou úroveň mapování. Naráz jsem mohl naprosto plynule a jistě kreslit bez cukání stylusu, a místo svírání tabletu jsem mohl snadno hýbat rukou s lehkým mobilem. Ten bohužel i hezky fotí, takže mi začaly i dost přibývat záběry z lesa. Napoprvé jsem si doma v desktopové verzi zapomněl zapnout desetimetrovou mřížku – přijel jsem natěšený do Smržova a smutně koukal. První den nebyl raketový, ale jasně jsem cítil progres. A další dny mi ho jednoznačně potvrdily. Byla to úleva a pohoda. Jel jsem.

Chtěli jsme zkusit oprášit starou oddílovou mapu Čihadlo z kraje osmdesátých let a současně uspořádat také sprint v nedalekém Českém Dubu. Spojili jsme se na závodní víkend s Turnovem a uspořádali dva závody na Českodubsku, v sobotu odpoledne sprint WRE a v neděli štafety. Rasova rokle je krásný les. I když z mapy vypadá jednoduše, porostově, ani běžeckou podložkou les jednoduchý není. Prostor nabízí krásné přírodní shromaždiště, ale má také asi 40 vlastníků, což představuje významnou administrativní komplikaci, vlastně je to pořadatelsky smrtící.

Přešvihli jsme o dost některé směrné časy (hlavně dorost), takže pocity byly smíšené. Zvládli jsme ale zase nabídnout další alternativní terén a připravit novou mapu. Dělal jsem ji celou sám od března do začátku srpna 2019, asi 3,5 km², nebyla to rychlovka. Dojížděl jsem k Rasově rokli a procházel kolem nesmírných rybízových sadů, v jarním chladu i v letním vedru. Mapařsky nešlo o vyloženě složitý terén, ale ani úplně rychlý. Práci dost zpomalovaly porosty (nasekal jsem tam zas několik podměrečných ploch hustníků a semiopenů). Zatímco dole pod Ještědem v leteckém Druzcovském lese jsem byl na 59 h/km², zde to i s loukami vyšlo 72 h/km².

Bylo to jako vždy při mapování. Souznění s prostorem, nadšení z něj, spousta energie vražené do měření (a tentokrát i do vizuálů), velká očekávání, co na les řeknou závodníci i kamarádi z oddílu. Na mapě to pak vše vypadalo vlastně banálně, několik údolí. Závody proběhly, na mapu si nikdo nestěžoval. Celý den závodu jsem kromě roznosu a stahování kontrol lítal po shromaždišti s foťákem a udělal milion fotek (1. část, 2. část, 3. část). Zůstala mapa v krásném lese na vnitřní periferii, kam je odevšad tak trochu daleko a kde není jednoduché cokoli dalšího uspořádat. Třeba tam jednou ještě něco uděláme.