„Vlastivědná pojednání z druhé poloviny 19. století se zmiňují o tom, že jablonecká pošta se vozila k vlakům do Liberce, Hodkovic či Železného Brodu. Ale proč ne do Rychnova? Důvod byl v tom, že dostavník do Rychnova stavěl na rozcestí u hájovny na Dolní Dobré Vodě a odtud se k vlakům chodilo pěšky. Rychnov totiž v té době ještě vlastní vlakové nádraží neměl. To získal až 16. 7. 1886. Zastávka nebyla ani v Rádle. Stanice „Reichenau-Gablonz“ se nacházela na 144,6 km, v půli cesty mezi Rychnovem a Rádlem, v místě zvaném Buschdörfl. Byl to spíš strážní domek. U něj byla zahrádka a u kolejí ušlapané nástupiště. Tak vypadala ona stanice Rychnov – Jablonec z dávných jízdních řádů, kde ani všechny vlaky nestavěly. Železniční společnosti se místo mezi Rychnovem, Rádlem a Jabloncem jevilo při stavbě jako optimální. Ani jedna z obcí se nezdála být tak významnou, aby stála za vlastní nádraží. Ke stanici bylo odevšad stejně daleko, jenže přístup k ní byl svízelný, místo bylo odlehlé a cesty mizerné. Za nepříznivého počasí se ke stanici nedalo dojet. Až po opakovaných suplikách se roku 1886 rozhodla železniční správa postavit nádraží přímo v Rychnově. A už po devíti letech se z důvodu velkého vytížení muselo rozšiřovat! V roce 1890 se dočkalo své zastávky i Rádlo. Tři dny po otevření rychnovského nádraží skončila téměř třicetiletá existence železniční stanice Rychnov – Jablonec.“

Většinou jsem dojížděl autem, ale několik výjezdů jsem dal vlakem do Rychnova, právě přes někdejší zastávku Buschdörfl, a bylo to moc příjemné. Les v březnu byl nádherný. Jezírka v severní technické části působila téměř jako zjevení. Mirek Horáček se jen usmíval, že o terénu ví dávno. Je fakt s podivem, že ho doteď nikdo nezmapoval. Časem jsem se poučil i o koupališti Riegerbad, otevřeném roku 1936. Když jsem ho mapoval, samozřejmě mě vůbec nenapadlo, že v červnu na závod bude vypuštěné.

Spolupráce s Jizerkami byla moc fajn. Mapa byla hotová víc než dva měsíce před závody. Stavitel Zhaly s rozhodčím Štěpánem kontroly důsledně prochodili a posílali průběžně zpětnou vazbu. Dolaďoval jsem v klidu jen pár drobností, dva zapomenuté šutry v hustníkách a co se změnilo. Nové mapování a čistá kresba jsou vždycky lepší než revize. Jizerky uspořádaly pěkný OŽ 13. 6. 2026 a mapa doufám bude sloužit i dál. Je to tam dobrá zašívárna. Dělal jsem i layout map, a v rámci utopických alternativ došlo i na fiktivní logo včelína, který celou mapu předurčil.

Cremat se nakonec nepoužil kvůli riziku požáru, ale je to parádní prostor kontinentální duny, v severní části s kamennými zídkami, jižní část s vrstevnicovými tvary, spoustou voňavých rostlin a s divokou částí technického svahu po požáru.

Pals je krásný les s pískovými cestami. Většinou čistý se stromy dál od sebe, místy zabušený a zarostlý ostružinami a jiným podrostem. Nakonec se v něm odehrály dva závody, lesní kvalifikace a finále middlu.

Kus mapy jsem dělal v zimě. Poprvé vůbec regulérně i v prosinci a lednu, protože v lese nebyl sníh, nebo jen minumum. Byl to zážitek. Potřeboval jsem si dokázat, že to vydržím, že to půjde i v mrazu. Šlo.

Els Mottlats nezůstalo ladem. Koncem října 2024 se tam běžela klasika Copa Catalana, kterou uspořádali právě orienťáci z klubu Montsant. A stavba vypadala moc hezky. Tak věřím, že si Katalánci tenhle krásný prostor hezky užili, a ještě užijí.